50km borůvčím a klečí v Nízkých Tatrách

Kterak jsme se prodírali jednoho krásného červencového dne borůvčím a klečí v Nízkých Tatrách, prošli několik údolí, zdolali několik vrcholů, ušli 50km a nastoupali 3000m.

Výstup na Slemä a Ohnište

Vyrážím s kamarády na 50km dvou denní okruh v Nízkých Tatrách. Trasu jsem naplánovala s noclehem na Chatě M.R.Štefánika pod Ďumbierom, kde nám drží rezervaci do 19h pro 4. Vycházíme z bezplatného parkoviště v Liptovském Jánu v 9:00h. Máme před sebou podle mapy.cz více jak 13 hodin pochodu a nastoupat bychom měli 2300m. Cesta vede zprvu mírně do kopce lesem, počasí je slunečné, ale na štěstí není vedro. Stoupáme stále příkřeji a Liptov necháváme dole pod sebou. Trasa vede přes Smrekovicu a Brtkovicu smíšeným lesem. Po dvou hodinách dáváme pauzu a oběd v turistickém přístřešku Brtkovica. Cesta na Slemä je dobře značená a prošlapaná. Každoročně se tady pořádá výstup na vrchol k pietnímu místu a pomníku u trosek letadla. První turisty toho dne potkáváme až u trosek. Poté co si vše vyfotíme pokračujeme dál. Před námi je vrchol Ohnište 1536m s výhledem na skalní okno.

Kráľov Stôl a Rovná Hoľa

Z Ohnište klesáme prudce do údolí do Svidovského sedla, které je v nadmořské výšce 1133m. Je nám jasné, že co jsme sešli dolů budeme muset zase nastoupat. V sedle nacházíme pěkný turistický altánek. Doplňujeme energii z proteinových tyčinek. Je 15:30h a to nejhorší je před námi. Do cíle nám zbývá 10km s převýšením už jen 913m. Když jsem trasu plánovala, četla jsem příspěvky o bujné vegetaci, polomech a neudržovaných chodnících. Ze sedla vedla ponejprv lesní asfaltka, která mírně stoupala. Za zády jsme měli skalní okno a vrchol, na kterém jsme ještě před hodinou stáli. Stoupáme dál a ocitáme se před koncem hustě porostlým klečí a borůvčím. Z vrcholu Ohnište vypadal hezky a mírumilovně. Značení končí, ztrácí se v bujné vegetaci a my zvažujeme kudy dál. Nadávám si, že jsem doma nechala mačetu. Ta by se teď hodila😁. Razím cestu ostatním nejdříve po vrstevnici a pak chtě nechtě do nitra vegetace. Probíjíme se klečí, zakopáváme o kořeny, nízké větve nás bijí do tváří. Tuhé šlahouny borůvčí se nám svíjí kolem kotníků a jsou jako živé. Uklidňuji ostatní a slibuji, že na vrchol už je jen kousek. Výstup na vrchol nás stojí hodně sil. V 19h staneme na vrcholu 1723m vysoké Rovné Hoľy.

Úprk k chatě

Volám na chatu ať nám drží rezervaci, že jsme na cestě. Udávám naši polohu. Před námi je poslední úsek cesty. Kocháme se krásným západem a rychlým krokem sestupujeme do Bocianského sedla. S novou energií stoupáme na Králičku s vidinou, že už jsme na hřebenu a chata je nedaleko.

Večeře, Sprcha, Postel

Ve 20:30 doslova přibíhám k chatě. Shazuji batoh a otvírám dveře. Dýchne na mě vyhřátá místnost plná halasu a života. Přejíždím pohledem usměvavé tváře a mířím k jediné volné lavici. Ostatní jsou pár minut za mnou. Objednávám smažák a pivko. Zaslouženě. Po večeři se jdeme teprve ubytovat. Čeká nás horká sprcha a měkká postel.

Druhý den

Ráno vstáváme v 7hod. Po vydatné snídani si balíme věci a vyrážíme na vrchol Ďumbieru.

Zpáteční cesta

Z Ďumbieru sestupujeme do Krúpového sedla a dále přes Prašivou a Tanečnici.

Nekonečná asfaltka

Z Tanečnice sestupujeme stále klečí do sedla Javorie. Zde se rozhoduji po zhodnocení stavu skupiny nestoupat dále na Krakovu Hoľu a místo toho pokračovat dolů Jánskou dolinou až k parkovišti. Aneb 7,5km nekonečnou asfaltkou.