Skoro pokořená Sněžka jednou bláznivou holkou s kocourem

To je tak, když se jednoho mrazivého rána zrodí bláznivý nápad splnit si bod z bucket listu a pokořit se svým čtyřnohým mňoukajícím parťákem nejvyšší vrchol České republiky. Jak to celé nakonec dopadlo...? Jak jinak než úžasně s jěště lepšími vzpomínkami.

Sobotní ráno

Bylo sobotní ráno, nemohla jsem spát a můj kočičí parťák Sinuhet mě tahal z postele. Přemýšlela jsem, co podnikneme. Konečně volný víkend a nechci jen sedět doma. Nenapadlo mě nic lepšího, než že je preci zima a bylo by fajn vyrazit za sněhem. Sníh...hmmm...Sněžka, to je super místo. Našla jsem si spoj z Prahy do Pece pod Sněžkou, vzala batoh, svačinu a uvařila čaj do termosky. Oblékla Sinuheta a vyrazily jsme na autobus.

Cesta autobusem

Pražskou hromadnou dopravou jsme se dostali až na stanici Černý Most. Po Praze se svým kočičím parťákem cestuji často a navíc v Praze si lidé moc nevšímají, co se kolem nich děje, takže se nikdo ani moc nepozastavil nad tím, že mám na batohu kočku. Jiné to bylo u autobusu na Černém Mostě. Zde je autobusové nádraží, ze kterého odjíždí dálkové autobusy, tedy i ten náš do Pece pod Sněžkou. Ještě zřejmě lehce rozespalý řidič prodával jízdenky, když jsme přišli na řadu a říkám mu: "Prosím jeden lístek do Pece pod Sněžkou a jeden lístek pro kočku." V tu chvíli se zarazil, pootočil hlavu a s vytřeštěnýma očima se zeptal "Ta kočka jede lyžovat...?" odpověděla jsem mu "Ne, jede vystoupat na Sněžku." Řidič se začal smát, prodal nám jízdenku a smál se ještě po většinu cesty. Cesta trvala něco kolem 3 hod celkem pohodlným autobusem. Takže jsem se já i Sinuhet dospali a v Peci pod Sněžkou vystoupili odpočatí a plni síly na cestu.

Cesta na horu

První jsme v Peci pod Sněžkou navštivíli místní turistické centrum, kde byla velmi milá paní, co nám poradila nejlepší cestu vzhledem k počasí a prodala turistické vizitky, bez kterých se prostě neobejdeme. Z turistického centra jsme prošli město Pec pod Sněžkou a podél Úpy jsme došli až k přehradě v Bukovém údolí. Poté už jsme začali mírně stoupat lesem směrem na Růžohorky. Cestou postupně začalo přibývat sněhu až se nám vyskytl pohled jako vystřižený z Krkonošských pohádek. Krásná, nedotčená příroda, odpočívající pod sněhem. Ruch města byl hodně daleko za námi a my jen slyšeli praskání sněhu pod nohama a tlapkama a vítr. Prostě krása. I Sinuhet si to úžival. Skákal do sněhu, zahrabával se a chytal sníh padající ze stromů. Pozvolným tempem jsme došli až na rozcestí Nad Rúžovohorským sedlem, kde jsme rozložili plachtu a dali si malý gáblík a teplý čaj. Teplota zde již hodně klesala pod nulu a vítr postupně sílil. Po zahřátí čajem jsme se vydali na poslední kilometr naší cesty na vrchol Sněžky. Upřímně to byl nejdelší kilometr našeho života. Během tohoto kilometru se tak 4x vystřídalo počasí a vítr foukal tak, že Sinuhet, který se samozřejmě ten nejstrmější kopec nahoru ponese na batohu, protože ťapká jen když se mu chce, byl naprosto zavátý sněhem a mě postupně začaly mrznout prsty v rukavicích i v botách. Kopec byl navíc hodně zledovatělý, takže jsme klouzali zpátky dolů. Nakonec nám necelých 200 m pod vrcholem Sněžky byla šílená zima, aneb když Klárka podcení rukavice, ponožky a Siníkovi vezme jen mikinku s bundičkou, ale už ne nějakou kapucku nebo šálku, takže jsme to vzdali.... Samotného vrcholu jsme sice nedosáhli, ale i tak jsme na sebe pyšní a rozhodně si výšlap zopakujeme někdy v létě.

Cesta dolů

Cesta dolů už byla o dost pohodlnější než nahoru a i Siník zase zpátky ťapkal a dováděl ve sněhu. Nakonec jsme došli k lanovce na Růžové hoře, kterou jsme sjeli zpátky do Pece pod Sněžkou.

Tip na dobrou restauraci

Po takovéto namáhavé cestě jsme si museli dopřát něco dobrého na zub. V Peci pod Sněžkou jsme našli velmi pet friendly restauraci Café - grill Promenáda. Já si dala palačinku s borůvkami, čokoládou a šlehačkou a k tomu cappuccino a Siník si dal našlehanou mléčnou pěnu. Co nás hodně překvapilo je, že tato restaurace má v nabídce přímo i menu pro Vaše psí parťáky.

Cesta domů

Pak už nás čekala jen skoro 3 hod dlouhá cesta domů. Oba jsme cestu zpátky prospali a doma jsme padli do postele a spali jak miminka.