VíkendOFFka v Berchtesgadenských Alpách

Víkendoffka v překrásných Berchtesgadenských Alpách byla ve znamení nádherných hor a výhledů , kterým vévodí průzračné jezero Königssee. Vystoupili jsme na Jenner, vykoupali se v Königssee, prošli jsme si fotogenickou oblast u jezera Hintersee a navštívili soutěsku Wimbachklamm

Cesta z města

Je pátek 17 hodin a každý správný kangelák ví, že tohle je ten nejlepší čas v týdnu. Naše dodávka plná nadšených cestovatelů totiž právě po pracovním týdnu vyráží vstříc víkendovému dobrodružství. Naším cílem jsou tentokrát německé Alpy, někteří dobrodruzi z mé party se přiznávají, že ani netušili, že jsou v Německu Alpy. Nevadí, ukážeme si je.

Pětihodinovou cestu do našeho kempu nedaleko rakouského Salzburku si krátíme seznamováním, hudbou a někteří účastníci i pivkem. Dva dobrodruhy nabíráme po cestě a už si to šineme do kempu. Přijíždíme po desáté večer, stavíme stany a ještě si stihneme dát pár piv a trochu pokecat. Další den ale brzo vstáváme a tak to nepřeháníme.

Po ránu uděláme společnými silami snídani. Vajíčka se zeleninou a chlebem chutnají skvěle. Balíme si potřebné věci na trek a vyrážíme k jezeru Königssee. Zaparkujeme nedaleko jezera a vydáme se na trek na horu Jenner. Čeká nás převýšení zhruba 1 500 výškových metrů na 19 kilometrech, nic hrozného, ale nezkušeného horala by taková dávka mohla zaskočit. V záloze tak máme i lanovku - ta nakonec nebude potřeba...

Pod vrcholem si dáme oběd a jednu z mála věcí, co Němci a Rakušáci umí lépe než my - Radlera. Po občerstvení pokračujeme na vrchol, užijeme si úžasné výhledy a pokračujeme v sestupu. Chvílemi je zima a chvílemi zas vedro, takže není jisté, jestli se naplní náš plán koupačky v jezeře.

Na jedné z křižovatek při sestupu čekáme na zadní část skupiny a posledních příchozích se ptám, jestli chtějí pauzu, někdo ukáže na hospodu a zeptá se jestli jako támhle. Ostatním se rozzáří oči a není jiná možnost, než zastavit a dát si dalšího rádlera nebo pivko. Pauzu obohatí přednáška o snížené kvalitě spermií mužů z Ostravska a pak pokračujeme dál.

Koupačka v jezeře nakonec proběhne, připadneme si trochu zvláštně, protože se převlíkáme na lavičkách na pěší zóně, ale nakonec se k nám přidá i pár místních a tak v tom nejsme sami. Unavení po celém dni jedeme zpět do kempu a těšíme se na večeři. Ta je ale komplikovanější - vzhledem k tomu, že 3 lidi nejedí lepek, 1 maso a 2 mléčné výrobky, padla jednoduchá večeře složená z těstovin, tuňáka, zeleniny a sýra. Takže vaříme těstoviny klasické i bezlepkové, tuňáka i sýr dáme stranou a každý se obslouží podle toho co k večeři chce a co může. K tomu popijeme a užijeme si fajnovou, bezstarostnou náladu umocněnou endorfiny z výstupu.

V neděli balíme náš kemp a říkáme si, jak to rychle utíká. Přijedeme k jezeru Hintersee a jdeme na "procházku". Skupině sdělím, že to je jen 400 metrů převýšení na 9 kilometrech, že to je v pohodě. Zapomenu ale říct, že 400 metrů se vyleze už za první dva kilometry, takže část lidí na začátku tak trochu umírá, náladu ale brzy spraví výhledy.

V horské chatě Almhutte mají pivko, radler a limonádu a pak chleba se sýrem a chleba se špekem. Je to jednoduché stejně jako chata, vypadá to tu jako někde na Balkáně. Výhledy jsou úžasné a my si užíváme neděli. Po sestupu se před námi objeví jezero Hintersee, když vidíme pláž je další program jasný - koupačka nás trochu zdrží.

Voda je ledová, ale jinak je jezero naprosto fantastické. Rozhodneme se ho obejít a po cestě se někde najíst. Restaurací je tu sice dost, ale tak nějak nás nechtějí obsloužit. V té první je na zahrádce plno a uvnitř se sedět nesmí, ve druhé by nás dovnitř pustili, ale k jídlu nám prý udělají jedině snídaně, ve třetí je také místo, ale 13 lidí prý kuchyně nezvládne. Jsme z toho trochu nesví, není nic horšího, než hladoví trekeři. Vyjedeme tak k soutěsce Wimbachklamm a najíme se po cestě.

Kvalitní německé jídlo - pořádný kus masa, bramborové nebo houskové knedlíky a omáčka - ale udělají své. Únava je znát asi na každém z nás a tak když po pár minutách dojedeme k soutěsce, někteří se jen soutva soukají z auta, nakonec to ale všichni zvládnou, proběhenem soutěsku a vyjíždíme směr Praha. Chvíli po 22 hodině večer jsme tam, unavení a zároveň nabití, s čistou hlavou a natěšení na další cesty.