Příroda mexického Chiapasu

guideKarolínaMexico- 30. October 2022 -Po několika měsících strávených v mexických státech se konečně odhodláváme vyrazit do nejchudšího mexického státu Chiapas. Tento málo navštěvovaný kus země je lidem známý především díky tzv. zapatistům. Po mnoha vyslechnutých příbězích turistů i samotných Mexičanů o násilí v Chiapasu jsme měly dlouhou dobu v plánu vyhnout se tomu území okruhem. Nicméně zvědavost nás dohnala a na konec jsme vyrazily veřejným autobusem prozkoumat tuhle rozporuplnou oblast.
Džungle všude kolem
Zprvu jsme se usadily ve městečku Palenque, které je obklopeno mayskými ruinami, vodopády a nekonečnou džunglí. Velice rychle jsme zjistily, že zde žijí lidé naprosto stejní, jako všude jinde na světě. Nevidíte běhat kolem lidi se zbraněmi, ani únosy lidí. Chodily jsme na treky po okolí města. Viděly jsme opice v korunách stromů a spoustu menších i větších zcela opuštěných vodopádů. Překročily jsme několik lanových mostů, a také si prošly populární mayské ruiny schované v džungli.
Nejvíce nás nadchly vodopády Roberto Barrios. Vyrazily jsme k nim veřejnou dopravou. To znamená na korbě auta s mnoha dalšími lidmi v malém prostoru. Jak už bývá u každého alespoň minimálně navštěvovaného místa Chiapasu zvykem, tak i tady vybírali místní lidé vstupné. Málokdy ovšem platíte přímo za vstup. Většinou se jedná o poplatek za úklid silnice, úklid odpadků v oblasti apod. Každopádně zaplatit musíte. Výše vstupného na vodopády byla pro průměrného Čecha zanedbatelná a Mexičani byli nadšeni, že něco vydělali. Areál vodopádů je zcela nehlídaný, můžete se svézt z vodopádu do vody, nebo se brodit na druhou stranu řeky k dalším vodopádům, kde budete naprosto sami.
Po týdnu v džungli jsme se vydaly do koloniálního města San Cristóbal de las Casas. Můžete jet v komfortním autobuse 12 hodin obklikou, anebo 6 hodin rozhrkanou dodávkou po polních cestách za polovinu ceny. Zvolily jsme si polní cesty, a přestože jsme po pěti minutách litovaly, tak máme nezapomenutelný zážitek. Řidič dodávky zaplatil policistům za doprovod. Policisté za námi jeli asi 15 minut autem, poté se ztratili. Nevadí. Řidiči vám zpravidla nezastaví na jídlo, pití ani WC, aby nebyli přepadeni zapatisty. Odskočte si tedy předem, věřte nám. Cesta byla opravdu skákavá, naši spolujezdci si po pár minutách vytáhly sáčky a léky na nevolnost. Do této doby jsme nikdy nepřemýšlely, kolik může být na silnici retardérů. Na této cestě jsme jich spočítaly 300, pak jsme usnuly. Do horského města San Cristobal jsme dorazily s dvouhodinovým zpožděním.
Koloniální horské město
Vystoupily jsme do teploty o 20 stupňů nižší než v jungli u Palenque. Jen my v kraťasích a naše dvě krosny. Město San Cristobal je známé díky stále zde žijící mayské komunitě, nespočtu kostelů, které najdete v každé ulici, trhům, kde koupíte ovoce, zeleninu, živá zvířata, zkrátka cokoliv si vzpomene, a především kvůli okolní krásné přírodě. Brouzdáme městem mezi opuštěnými psy, stánky z tacos za 3 české koruny do přepočtu a kostely. Procházíme si místní horské jeskyně, kde dostaneme baterku a helmu. Zavítáme i k samotným Mayům, kde nám ženy vysvětlují výrobu kukuřičných placek a proces tkaní látek.
Na závěr vyrážíme na celodenní výlet k vodopádu El Chiflon. Vyrážíme jako obvykle dodávkou s dalšími asi 10 lidmi. Po cestě pomalu ztrácíme signál a když konečně vidíme ošuntělé cedule „El Chiflon 10 km“, tak najednou řidič zpomaluje. Před námi je kolona aut obklíčená zapatisty. Přibližně 60 mužů ve věku 20-40 let s kameny a klacky v rukou. Někteří z nich měli kuklu, jiní ne. Jeden přiskočil k našemu autu s klackem v rukou, zabouchal řidiči na okénko a požadoval „mýtné“. Všichni v autě jsme se složili a mýtné zaplatili. Zapatista pokynul ostatním, aby nás nechali projet. Opět se zde projevila chudoba státu – zapatisté chtěli za všechny osoby v autě 25 českých korun. Nemá význam se touto skupinou lidí stresovat, je jen třeba s nimi počítat. Zaplaťte jejich požadovanou částku a jeďte. Ideální je mít peníze oddělené od ostatních a nemávat na ně drahými hodinkami. Samozřejmě byste si zapatisty neměli ani fotografovat, pro vaše vlastní bezpečí.
Na vodopád El Chiflon vede poměrně strmá stezka podél řeky a pod krásnými stromy. Po cestě jsme minuly spoustu menších vodopádů a zchladily jsme se během výstupu v chladné řece. 120 metrů vysoký vodopád byl slyšet na kilometry daleko. Došly jsme až těsně k němu. Voda tryskala na všechny strany, takže jsme byly za chviličku na durch, ale šťastné.
Po cestě zpět do San Cristobal jsme ještě odbočily na Montebello Lagoons, které leží na hranicích Mexika a Guatemaly. Pronajaly jsme si se dvěma Američankami dřevěný vor a propluly si 7 lagun mnoha odstínů.