Moje Královská cesta aneb žebravá pouť

Královská cesta ve Švédsku nebo-li Kungsleden je dlouhá 470km. Já měla jen týden dovolené a proto jsem si vybrala její severní část z Abiska do Nikkaluokta. Vybrala jsem si tuto trasu jako osobní pouť, bez parťáků a bez signálu.

1. den - Pouť začíná ještě v Česku

Je pátek 6. září 2024, končím ranní směnu v ordinaci, sedám do svého Bleska McQueena a frčím domů, abych dobalila věci na trek a po sté zkontrolovala doklady a letenky. Dnešním dnem se vydávám na týdenní pouť za polární kruh do Švédska, sama, bez parťáka, bez dětí. Jen já, se svými myšlenkami a čtyři dny úplně bez signálu. Děti dostaly spásný nápad. "Mami pojď hrát Activity, dáme vodárnu a šáňo". Samou nervozitou z čekání na vlak do OVy, bych po bytě chodila jako lev v kleci🤭, tak tohle bylo moc fajn, až na to, že jak nepiju, tak jsem se lehce lízla😅 Takže ve 21:30 hážu 12kg bágl na záda, příručák do ruky a s lehkým motákem pádím na nádr. 🤭 Na pouť jsem se vydala s určitým záměrem...s podivem bylo, že se záměr uskutečnil už ve vlaku do Kunčic😅 A já dostala své odpovědi. "Téda, to byla rychlost." Vystupuji na Středu a jdu na UAN, odkud mi jede Flixbus do Vídně na letiště.

2. den - Kiruna - Abisko - 9km

V sobotu brzo ráno, po té co jsem se v busu nevyspala, vysedám na letišti ve Vídni a jdu odbavit bágl a čekat na let do Stockholmu. Vše jde hladce, let je krátký, spát se nedá a za pár hodin přistáváme. Jdu pro bágl a rovnou znovu odbavit na vnitrostátní let do Kiruny. Čekáme u Gate a asi po půl hodině slyším češtinu, hmm že bych nebyla tak úplně sama na treku? Asi kolem 14 hod přistáváme na malém letišti v Kiruně. Čekáme všichni na bágly a já se po prvé zdravím s trojicí Čechů. Mají v úmyslu jít celý Kungsleden. Čekám s ostatními před letištěm na bus, který mě odveze na start treku do Abiska. Radím holkám ze Slovenska ohledně jízdenek.

Kolem páté odpoledne zastavujeme v Abisku. I po probdělé noci jsem nabuzená, natěšená, nadšená z okolní krajiny a tak se hrnu z busu a rovnou koupit plynovou kartuši, ať mám na čem vařit. Počasí je jako malované a já se svlíkám do tílka. Cesta začíná březovým lesíkem a vše je vybarveno v krásných podzimních barvách a já se jen kochám. Na kempingové místo Nissonjokk je to necelých 5km takže nějaká hodinka chůze. Jdu po červené, užívám si každý krok, neskutečně se kochám. Míjím poutní modlitební kámen a už jsou tady první dřevěné lávky, na které jsem se tak těšila 🤩 Jsem štěstím bez sebe, úsměv od ucha k uchu, je to tady nádherné, jen je něco špatně 🤭 Jdu už hodinu a kempingové místo nikde. Signál přestal fungovat pár kroků za silnicí v Abisku a offline mapy mi nějak blbnou. Začínám zpomalovat a čím dál víc mám pocit, že jdu blbě. Dokonce hluk od silnice je slyšet víc 🤔😅 A když jde proti mě týpek, kterého si pamatuji z busu, tak si jen pomyslím, že buď jde špatným směrem on, nebo já😅 Hádejte kdo si vytáhl Černého Petra😅🥳 Kouknu do map a fakt že jo, u modlitebního kamene jsem byla asi barvoslepá a místo po červené šla oranžovou zpět do Abiska😅 Když ono je to tady taaak krásné🥰 No nic, dáme si to ještě jednou? Ještě jednou?🤭 Ale uznejte sami, že to za tu kochačku stálo☺️

Takže čelem vzad a pochodem vchod😅🤭 Nasazuji tempo, tryskem míjím borce z busu. Ten jeho pohled byl k nezaplacení 😅 Těžce nechápal😅 Nicméně já chtěla mít v 7 večer postavený stan a jít konečně po 38 hodinách chrnět🤭 A jelikož jsem si pár kiláků zašla, ve výsledku asi o 4 více 🙈 tak jsem měla co dohánět. Ale ve čtvrt na 8 už konečně přicházím na místo pro stany hned u řeky, s ohništěm a dokonce i kadibudkou. V rychlosti stavím stan, zapaluji vonnou tyčinku (proti komárům🤭) a jdu baštit večeři. Jako upéct si šunkofleky doma a vzít si je na trek, byl neskutečně úžasný nápad🙏 Best šunkofleky ever. 🥳 Ještě umýt zuby, zakutat se do spacáčku a přesně ve 20:30 usínám 😴

3. den - Abisko - Alisjávri - 27km

A probouzím se přesně za 12 hodin😅 To si tak ležíte ve spacáčku po naprosto luxusní noci, je vám teplo, jste krásně vyspaní a pak zapnete mobil😂 Jelikož mám celý život vnitřní budík, a kdo ho má taky, tak ví, že normální budík netřeba, prostě vstanete přesně v tolik kolik máte🤭 Takže jsem předpokládala, že je tak 7 hodin. No tvl ono je 8:30. Vystrčím hlavu ze stanu a nikde nikdo. Večer tady stálo dobře deset stanů. Oni už jsou všichni na treku, jaaaj🙊🙈 Během hodiny jsem sbalená a po snídani, první snídaně a já tu kejdu prostě nedávám🙊 a vycházím svižným tempem. Celé dopoledne jdu kolem řeky Abiskojokk a k první chatě Abiskojaure to mám nějakých 9km.

Pomalu si zvykám na sílu přání... To si tak jdete po cestičce, okolo krásně zbarvené listnáče, posloucháte šumění řeky a jen tak pomyslíte, že by se šiklo wc že. Ono to ranní kafe s kejdou vám při chůzi hýbne střívky🤭😅 A světe div se, za zatáčkou kadibouda, ale jaká !! Dokonce s papírem !! Odhazuji bágl a jdu tvořit. Teda tady, kde kolem dokola nic není, bych kadiboudu nečekala. Ale je fakt, že jsem zatím nikde neviděla poházené papírky, takže asi postavit v divočině pár kadibud má něco do sebe.

Šplhám na první kopeček a míjím i pár hikerů. Mimo jiné i týpka, který se rozplývá nad okolní krajinou a že prej údolí přede mnou je " lovely ". Celá natěšená, už abych byla na vrcholu a mohla se na to údolí podívat, zrychluji.

A opět síla myšlenky. Mám děsnou chuť na ovoce... Potkávám u jezera ty tři borce z Česka a sbírají borůvky. Do té doby, jsem si jich vůbec nevšimla🤭😅 A tak začínají mé borůvkové hody a konec kejdy na snídani 🥳 Lidi, ještě nikdy jsem se nepřecpala borůvek tak jako tady 😅 ale lepší jsem nejedla.

Po cca 27km kempím hned u jezera Alisjávri, stavím stan, dělám si ohníček a vařím večeři☺️ Btw to je po prvé, co jsem si sama rozdělala v přírodě ohníček jen s pár kousky papíru a ještě ke všemu za větru🥳 Jsem to ale holka šikovná😅🤭 Prochází kolem pár lidí, mimo jiné I týpek z busu, kterého jsem zase někde rubla. Tři borci kempí u chat. Minulou noc u Abiskojaure a teď u Alesjaure. Já raději samotu a i flek jsem našla myslím, že lepší. Posuďte sami💫

4. den - Alisjávri - Tjäktjapasset - 20km

Úžasná noc, úžasné ráno a ještě lepší den. Jdu sbírat borůvky, boží. Na snídani nebude kejda s borůvkami, ale borůvky s kejdou🥳 a jak jinak, borůvkový čaj. Mňamka.

K Alesjaure to mám necelé 4km a je 8:30 a já už jsem tam. Zdravím ty tři borce, krmím je opět Oreo sušenkami (aneb zbavuji se zátěže🤭😅) a dozvídám se, že měli těžkou noc, protože chrápání od jednoho černocha byl masakr🙊 Takže bacha na něj, s ním nespat !! Využívám místní luxusní kadibudky s umývárnou, dobírám vodu a pokračuji v cestě.

Šplhám do hor a začíná dost silně foukat. Míjím chatu Tjäktja a rozhoduji se jít ještě kus dál do sedla 1120vm. Po necelých 20km jsem v sedle a je tady nouzová útulna s kamny a kadiboudou. Jo tak tady to dnes zapíchnu. A jen co se takhle rozhodnu, jsou asi 4h odpolko, začne pršet. Zabírám si pro sebe lavičku a jdu vařit polívku. Přichází spousta lidí, na chvíli sednou, popovídají, vytřepou mokré věci a jdou dál. Všichni se mě ptají jestli jsem viděla polární záři. No neviděla samozřejmě, Rituška spala žee, co by taky jiného v noci dělala.🙈😅 Už už se zdá, že mám chajdu dnešní noc pro sebe, když přichází starší Francouz. Slušně se zeptá, jestli tady může se mnou přespat a já hned první otázka jestli nechrápe, jaaaj😅😂 Pak se dozvídám, že studoval v Praze a umí česky asi jen dvě věty. Tak mu říkám, že jsem na tom podobně s francoužštinou🤭 V 7 večer si popřejeme dobrou noc a jdeme spát.

5. den - Tjäktjapasset - Kuoperjåkka - 16km

Budím se ráno v 6, stejně jako můj spolunocležník. Celou noc pršelo a byl silný vítr, až to chajdou cloumalo. Nemám hlad, najím se po cestě borůvek a tak hned o půl sedmé vyrážím. Neprší, tak toho chci využít. Necelých 9 km od sedla je chata Sälka, nezastavuji. Začíná lehce krápat a tak po 16 km beru zavděk další útulnou, která je na trase a to Kuoperjåkka.

Sice je teprve 13 hod, ale nikam nespěchám a do deště se mi nechce. Přichází od Sälky tři borci a jdou na další chatu Singi.

Pak poznávám další Čechy a to Majdu s Kubou a ti jsou moc fajn. Taky zůstávají na noc. Přichází postupně spousta lidí, Holanďanka, Švédky, Němec, který nás informuje o zhoršujícím se počasí a varuje před sněžením. Taky jedna Španělka a plno dalších. Šérujeme dobroty, hrajeme Prší a je to moc fajn. Opět jsem jen pomyslela na to, že mám chuť na čokoládu a v zápětí ji někdo tahá z báglu 😅☺️🥳. Dostávám i čajík ( můj Pigi s citrónem už mi došel). Vzhledem k dešti se v podvečer vrací promočení dva Němci, kteří zkoušeli jít dál, ale nedošli. Kuba topí v kamnech, chlapec šikovný, ve dřevníku je spousta dřeva, které jsme si nanosili a tak za chvíli máme hezky teploučko a noc přečkáme v 5ti.

6. den - Kuoperjåkka - Kebnekaise Fjällstation 19km

Ráno odcházím opět bez snídaně, čemu se Němci docela diví😅 , své ovesné kaše jsem někomu darovala a využívám toho, že neprší. Po necelých 5km míjím chatu Singi a za ní stoupám do sedla. Ráda bych dnes ušla 19km ke Kebnekaise Fjällstation.

Ze sedla už klesám dolů krásným údolím. Po cestě vařím čaj a baštím tyčku.

Kolem 15hod konečně po několika dnech chytám signál a už mi to drnčí. Sedám na kámen, svítí sluníčko a jdu kontrolovat zprávy od dětí a spol. Pak scházím do restaurace, kde k mému úžasu jsou ti tři borci, kteří měli jít celý Kungsleden. To se nekonalo, protože od 15.9. už by neměli loďky na jezerech a nemohli by se dostat na druhý břeh. Dostávám pozvání na večeři, opět síla přání😅🤭 No, mohla bych i říct, že jsem se přifařila na polívku, protože ta prej jim zbyla, podle paní servírky. Ve výsledku jsem měla luxusní 3 chodové menu😅🥳🤭🙈

Ty pomazánky byly luxusní 🤭 a toho množství si nevšímejte, to je tak, když jste 3 dny na borůvkách, tyčkách a Adventure menu, málem bych sežrala i vola...

Místo vola jsem měla soba🤭😅, asi jsem na kluky koukala moc hladově, že mi nechali půlku na talíři 🙈🙊

A luxusní Panna cotta, mám dojem, že jsem spořádala dvě😅🤭 teda tu druhou jsem zase po někom dojížděla🙈

Stavím stan, jeden z borců kolíkuje kousek ode mě, zbytek si vzal pokoj.

7. den - Kebnekaise Fjällstation - Nikkaluokta - 19km

Dnes jsem měla v plánu jít nalehko na Kebnekaise, ale celou noc lilo a stále prší a na vrcholu sněží, takže přehodnocuji a vyrážím na posledních 19 km do Nikkaluokta. Celé údolí je tady už pokryté signálem, takže paráda. Dávám na sebe pláštěnku, ještě jsem tady v dešti nešla a zjišťuji, že je k ničemu😅🙈 Jsem prostě durch. Ale asi po hodině a půl vylézá sluníčko a já vím, že uschnu za chůze🤭

Přicházím na konec treku do Nikkaluokta. Vybírám si místo kam píchnu stan, natahuji šňůry a suším různě oblečení a věci. Mezitím dojdou ti borci, kteří letí domů neplánovaně už dnes. A jak pokračuje moje žebravá pouť? " Ubrouskem prostři se " Jaaj Rita Dojížďák 🙊

8. den - odlet domů

Ráno bylo opět úžasné a co by to bylo za Švédsko bez snídaně formou Švédského stolu🥳 Začala jsem zlehka🤭😅

A pokračovala další hodinu nebo dvě🤭😅 A poslouchala písničky, které tady pouštěli od Berit Margrethe Oskal🥰 No musela jsem přece ochutnat všechno. 🤭 Jen zapečenou kejdu tu ne, té jsem se vyhla😅

Odjíždíme na letiště do Kiruny spolu s Majdou a Kubou. A zase : prej jestli jsem viděla polární záři ? 😅 Ne, neviděla, ostuda jedna... A jestli jsem viděla soby? 😅 No, na talíři jooo, tam jooo🙈 Z Kiruny večerní přistání ve Stockholmu☺️, noc strávená na lavičce na letišti a ranní odlet do Vídně. Brnkačka... A co jsem si ze své pouti vzala? Když se tomu člověk otevře, tak se mu splní vše co si přeje a někdy až neuvěřitelně rychle💫 Tímto děkuji vesmíru, že mě o hladu nenechal, že se o mě příroda a společníci na cestě postarali🙏💫 Jsem vděčná🙏😍 Btw: Dávejte si pozor na svá přání, mohla by se vám splnit🤭😅