Nepál - trek okolo Annapuren

guidePatrikNepal- 11. November 2022 - edit: 11. November 2022 10:01V partě 12 Čechů a 2 Nepálců jsme vyrazili na trek kolem Annapuren, vystoupali jsme do 5 416 metrů, spali u místních, procházeli vesnice tibetksých buddhistů a navštěvovali tibetské kláštery. Zimu, nepohodlí i výšku jsme úspěšně zvládli
Jedeme do Nepálu
Scházíme se v Praze na letišti a míříme do Nepálu, je nás celkem 12. Čeká nás trek, který nás zavede do výšky hodně přes 5 000 metrů nad mořem. Vystavíme se nepohodlí, které ale vykompenzují úžasné hory i malebné místní vesničky. Sám nevím, co všechno nás na naší cestě potká.
Káthmándú
Let je bez problémů a za necelý den vystupujeme na zastaralém mezinárodním letišti v Káthmándú, ubytujeme se a vyrážíme na první společné jídlo. Večerem nás provází pivo Gorkha. Dobrodružství začíná už tady, v hlavním městě - davy lidí v ulicích, čilý ruch, obchodníci, prodejci, všudypřítomné klaksony motorek. Pestré barvy, silné vůně a pachy, ale i všudypřítomná chudoba, to vše nejednoho cestovatele zaskočí.
Cesta na trek
Káthmándú je takovou přestupní stanicí.. Vyřídíme si povolení a dva dny po příletu nasedáme na autobus, který nás za nějakých 8 hodin odveze necelých 200 kilometrů. Silnice jsou špatné, všude se zastavuje. V městečku Besisahar přesedáme na jeepy a pokračujeme ještě pár hodin jízdy do vesnice Jagat, kde se ubytujeme u mého dobrého kamaráda Panchy. Zítra začneme trekovat, dnes večer se ale ještě za svitu hvězd vykoupeme v horkých pramenech. Ubytování je poměrně luxusní, teplá voda ve sprše a západní záchod - víc, než co by mnozí v nepálských horách čekali.
Vyrážíme
První den je to na tričko a kraťasy, slunce pálí, je jasno. Chvíli stoupáme po výdobytku civilizace - prašné cestě, která vede v podstatě až do Manangu, do 3 500 metrů. Kdykoliv to jde, tak ji ale opouštíme, abychom šli po cestičkách pro pěší. Potkáváme další turisty, nepálské průvodce a nosiče. Někteří z nich mají naložené obrovské batohy, jsou to hrdinové, přes nevelký vzrůst nosí na svých zádech desítky kilogramů.
Nás na naší cestě doprovází dva Nepálci - můj kamarád z Káthmándú Navaráž, který tam vlastní cestovní kancelář a chce si trek kolem Annapuren projít. Druhý je náš místní průvodce - chlapík z vesnice Jagat jménem Kanca.
První den treku dojdeme do vesnice Dharapani, kde přespíme. V následujících dnech si vytvoříme rutinu - snídaně v 6 nebo 6:30, odchod o hodinu a půl později - Nepálci čas moc neřeší a objednané snídaně často přichází o něco později, než mají.
Většinu času šlapeme do kopce nebo zase z kopce, potkáváme jednu vesničku za druhou, někde zastavíme na čaj, někdy se jen napijeme vody a jdeme dál. V podvečer pak přicházíme do finální destinace, druhý den je to městečko Chame - mají tu pekárnu a kavárnu, bankomat, je to jedno z největších center, které na treku potkáme.
Místní slaví Tihar - jeden z hlavních festivalů. Uctívají při něm zvířata - třeba psy nebo krávy. Poslední den je pak věnován sourozencům. Lidé mají vesměs volno a na ulicích to žije. V Chame jsme už v v 2 800 metrech, v noci už je celkem zima, v našem ubytování se topí ve společenské místnosti, užíváme si poslední den, kdy je možné pít alkohol. Dál už ho kvůli co nejlepší aklimatizaci zakážu.
Krajina se nám mění před očima. Začali jsme v oblasti, kde rostou banánovníky, tropické ovoce, v horku. Najednou procházíme krajinou jablek a jehličnatých lesů. Vidíme první nádherné zasněžené vrcholky a horské stěny.
Dnes jsme došli brzy, kvůli aklimatizaci nemůžeme příliš stoupat a musíme více odpočívat, což nám vzhledem ke krásným výhledům vůbec nevadí. Spíme v Upper Pisangu v 3 300 metrech. Většina domů je tu stále z kamene a mají rovné placaté střechy, všude vlajou modlitební vlaječky a nad vesnicí se vypíná klášter, který navštěvujeme. Čím více jdete do hor, tím více přibývá tibetských buddhistů. Nepálců je asi 30 milionů, obyvatelstvo tvoří desítky etnických skupin. Mají jedno pravidlo - žij a nech žít. Tím pádem mezi nimi nejsou žádné třenice.
Manang - 3 500 metrů nad mořem
Další den míříme do Manangu - hlavního sídla celé oblasti. Jdeme náročnější, horní cestou, vystoupáme do 3 700 metrů a pak zase sejdeme do 3 500, kde leží tohle horské městečko. Manang tvoří hlavně kamenné domy, jsou tu obchody, pekárny, kavárny, až překvapivě dobré ubytování, je čím dál větší zima.
V Manangu jsme dvě noci, můžeme tak vyprat špinavé oblečení, je to poslední místo, kde si můžeme dát sprchu a kde je wifi, tady končí jeepová cesta, kterou jsme občas potkávali. Po první noci vyrážíme na hrozivě znějící aklimatizační výstup - z 3 500 metrů nad mořem musíme trochu sejít a pak vylézt do 4 600 metrů k Ledovému jezeru. Problémy se nám hromadí - Petrovi bylo špatně už v Chame, Kátě se jde špatné do kopce, Kuba jel včera na motorce kratší cestou a dneska taky nikam nejde - má horečku a je rád, že je rád. Obávám se, že to nedá a bude se muset vrátit. Při aklimatizačním výstupu rozbolí hlava i další členy výpravy a unaveni se vracíme do Manangu.
Dál do hor
Další den pokračujeme do 4050 metrů do Yak Charky. Tohle už je jen shluk několika guest housů, raději si jeden bookujeme předem, je nás přeci jen dost a je to potřeba. Večer si krátíme pokecem v společenské místnosti, kde se topí jak dřevem, tak jačímy výkaly. Většina lidí je v pohodě, už i Kuba vypadá líp,, s naším průvodcem si dá ještě lehčí aklimatizační výstup.
Z Yak Charky vede naše cesta do Thorung Phedi, spát budeme v 4 500 metrech. Trek je dnes krátký, přijdeme na oběd, ubytujeme se a pak se jdeme dál aklimatizovat. Vylezeme do 4 900 metrů na vyhlídku nad takzvaným High campem. Pak se vrátíme na večeři dolů - zítra nás čeká Den D.
Thorong La - 5 416 metrů nad mořem
3:00 budíček, snídaně je objednána na 3:30. Když pár minut před daným časem přijdeme do restaurace, přítomní Nepálci nevypadají, že by ji měli tak nějak hotovou, což mě dost naštve. Jako skupina nejsme nijak zvlášť rychlí a potřebujeme co nejdříve vyrazit. Snídaně má zpoždění 45 minut a pak konečně startujeme.
Za svitu čelovek a měsíce stoupáme příkrým kopcem. Skupinu vedu pomalu, tady se nesmí nc přepálit. Za chvíli jsme v High Campu, což znamená, že za sebou máme zhruba 400 výškových metrů. Chybí ještě 500.
Po krátké pauze pokračujeme. Kdyby někoho skolila výšková nemoc, museli bychom to okamžitě otočit a vrátit se přinejmenším do High campu. Některé z nás začíná dost bolet hlava. Kuba je na tom překvapivě dobře, nejhůř je na tom asi Ondra, stejně jako ostatní je ale odhodlaný to přejít, nikomu se nechce vracet a v poměrně nehostinném místě čekat celý zbytek dne a noc.
Cesta do Thorong La se zdá nekonečnou, pomalu přidáváme výškové metry, až se kopec vyrovnává a my vidíme dav lidí a za nimi ceduli se spoustou modlitebních vlaječek. Nadšení, oslavy a společné focení po nějaké té půl hodince střídá realita - teď musíme sejít 1 800 metrů do Muktinathu.
Muktinath
Po cestě je sníh a led a my tak nasazujeme nesmeky. Po pár hodinách jsme nad Muktinathem a v prvních restauracích se rozhodneme naobědvat - jídlo trvá nekonečně dlouho, z výšky, ve které jsme před chvílí byli většinu z nás, včetně mě, bolí hlava, jsme unavení, těšíme se na hotel - sprchu, záchod a všechny výdobytky civilizace.
Večer si dáme fajn jídlo, po dlouhé době i to pivo, a rozhodujeme, co dál. Přešli jsme to o den rychleji, než jsem původně plánoval. Téměř jednohlasně se shodneme na tom, že si trek prodloužíme o impozantní vyhlídku Poon Hill. Jsou to zhruba 3 dny chůze navíc.
Poon hill
Ráno si projdeme posvátná poutní místa v Muktinathu a vyrážíme autobusem pod Poon Hill, cesta je šílená, asi 70 kilometrů jedeme přes 4 hodiny, občas je to fajn asfaltka, občas autobus skáče po skalách a kamenech, slabší nátury se hroutí z pohledu ze srázu, který je pod námi. Odpoledne vystupujeme v 1 200 metrech, okolo nás jsou opět banánovníky, rýžová pole, listnaté stromy. Zbytek dne budeme stoupat do vesnice Shika, kde se ubytujeme a opijeme kombinací piva a rakshi - místního rýžového alkoholického nápoje. Ráno se některým nevstává moc dobře ale oslavit se to muselo.
Dojdeme do Ghorepani, odkud další den vystoupáme na kopec Poon Hill na východ slunce - jako každý den na treku máme krásné počasí a opravdu to stojí za to. Vrátíme se do Ghorepani a vyrážíme vstříc civilizaci - městu Pokhara. Celé dopoledne klesáme, máme spadnout nějakých 1 500 metrů. Po obědě nás pak čeká další zážitková jízda autobusem. Polňačka, kde na něj čekáme, vůbec nenapovídá, že by tady nějaký autobus vůbec mohl jet. Po chvíli ale slyšíme troubení a nastupujeme. Večer se v Pokhaře u piva loučíme s našimi kamarády - Kancou i Navarážem.
Návrat
V Pokhaře tak nějak lenošíme a něco děláme jen sporadicky, je třeba si odpočinout. Pak už se autobusem vracíme do Káthmándú, vystupujeme na jeho předměstí a navštěvujeme Navaráže, pozval nás k sobě domů. Tam ochutnáme newarské jídlo - speciality jeho etnické skupiny - a také další lokální nápoj - jmenuje se to Chang a říkají tomu rýžové víno.
Na závěr si ještě doprohlídneme hlavní město, kde to všechno začalo a kde teď všechno končí. Po 20 dnech kdy jsme byli jako rodina, se loučíme a každý si jdeme tak nějak po svých. Myslím, že jsme byli fakt fajn parta a snad se brzy uvidíme.