Follow Us

Become a kangelo traveler!

and enjoy the new worldwider travel club!

Newsletter

If you have questions, do not hesitate to ask!

TOP

Finsko se sněžnicemi a zkouška ohněm

Dva roky plánování konečně dopadly na úrodnou půdu. Jeden březnový týden, 6 lidí a dvoje sáně a lov polární záře na sněžnicích mohl začít…

Cíl byl jasný, vypnout hlavu během našeho týdenního pobytu v NP Urho Kekkonen, nachodit pár desítek kilometrů na sněžnicích a když se zadaří tak pozorovat polární záři a hned na to zapadnou třeba zase do sauny…

Část nám vyšla, část ne… ale pěkně popořadě.

Letecky do Ivala byla jasná volba, jak se přiblížit, co nejblíže parku. Noční přestup v Helsinkách byl také pěkně naplánován a to i proto, že na helsinském letišti mají relax zónu, kde se dá celkem pohodlně spát na zemi na koberci.

Ráno se tak dostáváme do Ivala, nasedáme na bus do Saarisalky, hlavního zimního střediska parku Urho Kekkonen, a následně půjčujeme sáně a sháníme mapu parku. Vše se nám povedlo rychleji, než jsme plánovali a tak už kolem 11 hodiny se zapřaháme do saní, tzv. pulek, které příštích 7 dní potáhneme za sebou a zatím bez sněžnic vyrážíme na cestu.

První úsek nás vede k chatě Luttotupa, asi 8km vzdálené denní chatě, která není určena k nocování, ale jen pauze při denním treku či na běžkách. Cesta ubíhá i proto, že je upravená i pro běžkaře a tak není třeba sněžnic a za slušné dvě hodiny se již ohříváme v teple a chystáme na náročnější část.

K chatě Kivipaa, první chatě určené k nocování, je to asi 7km, avšak bez stezky a natožpak upravené. Obouváme sněžnice a již po 10m řešíme první přechod potoka a také, že táhnout naložené sáně v metru prašanu není taková sranda. Zároveň zjišťujeme, že orientace v terénu je i s mapou dost obtížná a lehké kopce patrné v mapě dle vrstevnic nejsou v zalesněné krajině absolutně poznat. Bez GPS bychom tedy byli ztracení.

Nechybí však moc a jsme ztraceni i tak, postup je obtížný a neubíhá. Boření se po pás a ještě táhnout sáně je navíc vysilující a tak se snažíme aspoň co nejefektivněji střídat přitahání saní (máme dvoje na 6 lidí), stejně jako v prošlapávání stopy. Po 4 hodinách vycházíme konečně z lesa, kde je cesta lepší a vyfoukaná. Naše tempo = 1km za hodinu. Vyfoukaný hřeben však za 30 minut končí a nás čeká zase boření sněhem a poslední dva kilometry. Slunce nám pomalu mizí a my se smiřujeme se skutečností, že dojdeme za svitu čelovek…

V tu chvíli narazíme na zafoukanou stopu skupiny pár dní starou, která vede správným směrem. Pokud ji neztratíme, máme vyhráno. Naše tempo se obratem blíží 3km/h a ve večerním šeru se snažíme ve sněhu hledat stoupu, když z ní v celku pravidelně tu a tam sejdeme. Jsme vděční skupince, která k chatě Kivipaa došla před několika dny, avšak nás trochu mrzí, že jsme na jejich stopu nenarazili dřív.

Chata je pak na břehu jezera jako za odměnu, urychleně topíme a rozpouštíme sníh. Byl to přecijen dlouhý den, se slabším spánkem na letišti a 8 hodinami chůze z toho většinu neskutečně hlubokým sněhem. Prošli jsme si tedy peklem a zachránila nás vyšlapaná stopa…

Další dny již snad tak náročné nebudou…

Post a Comment

Register Now!

Join the Kangelo Club community today & set up a free account.